Life is Feudal Official Forum

[Haci]

/kobky v podzemí hlavního města císařství/


...zatajil dech...tlumené kroky...ticho... zase kroky, řinčení zbroje. Krůpěje potu a zrychlený dech mu nedovolili pokračovat v útržkovitém psaní poznámek. Vlhké zdi a plíseň nejsou zrovna dobrým společníkem pro cenné fragmenty Siegfriedovy kroniky, co „nastřádal“ za poslední roky.

Byl mu dán úkol téměř nadlidský, kterému dostál...... jen...........jen zprávy z jeho domova přestaly přicházet. Už několik úplňků měsíce nedostal žádné rozkazy od jeho mecenáše Latiku, místokrále Elcronské državy Terra.

Yarv jí znal z mládí spíš jako Zemi zaslíbenou....ostrov „na konci“ světa. Odjížděl z ostrova jako mladík, ve spěchu, téměř bez rozloučení. Původně měl dělat poslíčka důležitých a důvěrných zpráv. To deštivé ráno si dobře pamatuje. Poslední pohled na citadelu a suitu dvořanů doprovázející kníže na jeho novou funkci císařského kancléře.

Silný déšť a vlnobití znepříjemnilo „nalodění“ posádky a cestujících. Kníže, jako kdyby v předtuše zvedl paži....hleďte....orlí hnízdo na skále...mocná, nedobytná pevnost... mizející věže města v ranním oparu houstnoucí mlhy.

Po letech služby byl Yarv v utajení...věrným společníkem knížete. Nesnášel „rudochy“, ty namyšlené duté hlavy císařské gardy, oděné v rudé zbroji a většinu šlechty u císařského dvora. Sám císař už drahnou dobu k sobě nikoho nepouštěl.....nekonali se audience, oslavy,turnaje......Kolikrát si položil otázku, jestli císař vůbec existuje. Hromady úředníků, správců a pobočníků.... a císař?


Kroky a řinčení už ztichlo. Yarv si ohřál nad plamenem svíčky zkřehlé prsty a pomalu s největší opatrností skládá další útržky kroniky k sobě....................

…......ach Raen....císařovna moje.....s žhnoucím pohledem a dračí krví.....jen díky tobě přetrvalo spojení z Terrou....tvoje podpora a pomoc, převzácné ty chvilky...kdy se o tobě můžu dozvědět víc. Staletí se provalila napříč časem a já tě poznávám teprve teď............

Desátý lunární cyklus......Raen a císař byli spojeni svazkem manželským......vykonáno nespočet bohoslužeb a přineseno nespočet obětin. Zástupci a vyslanci císařských držav se připojili........
*tady text končí, chybí další útržek pergamenu*
Yarv se zahledí do kamenné zdi a lehce otře brko o papír...........................................

…....proč ty?.... proč Raen? Byl to záměr říše, nebo strach tvého otce krále Latiku o Terru?.....A co tvoje matka královna a sestra..........princezna Alastra.......

Opět se v chodbách rozeznělo řinčení a kroky. Yarv rychlým pohybem schová pergameny a sfoukne svíčku. Snad bude mít štěstí a „rudoši“ ho nenajdou. *Musím..... musím splnit úkol, můj králi* Jak tiše našlapuje v chodbách podzemí, v hlavě se mu pletou myšlenky na divné spojence. Zlodějské gildy v hlavním městě a klany Seveřanů z věčně zmrzlé země...S povzdechem mizí ve stínu průchodu.

[Yarvok]

Jen krůček k pravdě ...


/podzemí kláštera zasvěcenému božstvu vědění a moudrosti Branusovi/

…...Otče....otče...prosím ....*stařecká hůl s rachotem spadla na kamennou podlahu a probudila mnicha Metuzaléma, který snad pamatoval zrození i samotného císaře. Jeho brada a vousy zářili v přítmí místnosti, jak čerstvě napadaný sníh. Trhl sebou a zvedl unavený pohled na muže v kápi s erbem černého medvěda na stříbrném pozadí.* Ty?........Nečekal sem tě....nečekám teď už nikoho...
*Podepřel se s chvějící rukou a vstal* Co přivedlo po dlouhých letech mého učedníka k starému mnichovi? *Zkoumavě se zahleděl Yarvovi do černých očí* Vidím v tvých očích strach a otázky.........množství otázek........snad ti budu nápomocen. * Yarv překvapeně couvl a uklonil se.* Otče …...nechci rušit tvoje rozjímání, ale..........nevím jak dál.....času není nazbyt.
Čas Yarve? Čas je jediná neměnná sféra a platí pro všechny.....naštěstí....i pro takové „velikány“ jako je císař Elcronu. Jedině bohové jsou povzneseni nad sféru času a prostoru. *Na stařecké tváři se najednou objevil úsměv, co připadal spíš jako úšklebek.* A jednoho dne.....možná už brzo....moje pouť životem skončí a čas mně pustí ze svých drápů taky. *Yarv znervózněl a podíval se na polici plnou starých pergamenů.
Starý mnich postřehl jeho pohled a usmál se znovu* Aha.......informace ...vědění....to je chválihodný zájem...Branus budiž s tebou...* zvedl ruku, aby požehnal pobočníkovi.

Yarv v rozpacích sklonil šíji a tiše vyslovil slova* Země zaslíbená a císař...*V očích starého mnicha se zajiskřilo. S údivem pohlédl na mladíka* Překvapuješ mně...pokud mně paměť nelže...myslíš spíš Terru....ostrov na západ od Středozemí. Ty chceš vědět souvislosti? Otče, byl to můj........*Yarv tichým hlasem pokračuje*.........je to můj domov.
Vím Yarve....vím...bylo to myslím v desátým lunárním cyklu......Malá roztomilá holčička...* na okamžik zmlkne* heh spíš nemluvně...jmenovala se Raen....princezna z rodu Alastrů.......lidi ji tady v hlavním městě znali spíš pod jménem Dračí květ.....měla zvláštní povahu..* Na okamžik se zamyslí a sáhne po staré zaprášené knize. Nalistuje několik stránek a z rozvířeného prachu se rozkašle* Tady ...tady to je....sto třicátá...hmm..ne to byla princezna Luna z Atomoru..sto třicátá čtvrtá...tak pravím...Raen - Dračí květ..* Yarv nechápavě zavrtěl hlavou* Tolik manželek...náš císař? *Starý mnich zavrtěl hlavou* Ne Yarve, to je složitější. Existuje legenda....legenda o bílých jezdcích. Před staletími, kdy Středozemi sužovala magie ovládali jezdci nekonečné území. Měli svoje království a svého vládce. Žili na pomezí nebeské a pozemské sféry. Až bohové dali dalším bytostem šanci, zmizeli jezdci neznámo kam. Povídá se o zmrzlých pláních, daleko na severu...snad na tvém ostrově ...snad jinde. No a císař? *stařec svraštil čelo*.....nechal si přinést jejich krev....krev bílých jezdců. Zástupy statečných se hlásili, ale s krví přišel jen jeden....to byl první kancléř císařství.
Ta krev přináší nesmrtelnost....proto je císař už více než tři sta let naživu. Naštěstí nám bohové nadělili do vínku čas....to je nezměrný vládce pozemské sféry. Jak pominul čas bohů ...*rozechvěl se*...pomine i čas císaře. Rudé pláně severu se po staletích zatřesou pod kopyty bílých jezdců ...

*Yarv se snažil pečlivě ukládat do paměti každou větu, každé slovo mnicha..........nakonec měl na paměť učitele toho nejlepšího - Metuzaléma.* Otče a Raen? Co se stalo s císařovnou? Proč dračí květ? Proč ta zvláštní povaha? Našel jsem záznamy o její rodině Alastrů.......královské rodině. *Než stihl vyhrknout těch několik otázek, starý mnich se podíval nad sebe. Z kamenné klenby, nad jejich hlavami, bylo slyšet výkřiky a řinčení zbraní*

Přicházejí, už vím poč jsi tady. Před lety byl tady i on...Siegfred z Elcronu. Ale tebe nedostanou...*překvapivě hbitě zvedne pokřivenou hůl a cosi zamumlá. Dřevěná sukovice rudě zazáří a celá místnost se ponoří do černočerné tmy. Na dveřích podzemní komnaty zazní bušení železných rukavic....*

[Yarvok]

Rudý drak


Sním o tom, co je v hlubinách uvnitř mně
Z toho, co je skutečné.
Křičí tam dítě hrůzy, cítím strach
Drží se mně jak klíště v tmách
Křičí se vší silou a vím, že nepřestane
Ďábel se raduje, ví o mně
Směje se a skotačí na ohnivém bále
V hlubokých jámách žhavého pekla
Cesty končí za branou, ale ...
Druhá strana mince?
Navěky věků, život po životě
Tančící převozník přes řeku Styx
cesta a osud bez konce

Zdá se mi, že bdím? Nebo hluboce spím
Sním o tom, co je mimo,
Sny, co znamenají všechno nebo nic
Čas strávený v hříchu a písni
Harlequini, hříšníci a bardi
pějte baladu o Rudém drakovi
bídným lidem v tísni

Ztráty a bolesti
Vzali tvoje jméno
Odsouzen navždy hledat noc
zkoušky odvahy a cti

Vzpomínky na tvé přátele seřazené v šiku
odených v tuhé zbroji barvy nachu
Vlající prapory a krev zářící
Přátel, které jsi ztratil
křik tisíců hlasů ... konec blížící

Truchlivou píseň pějí rohy
Svolávající ozvěny bojovníků
jen ty si zůstal...
jediný sám v temně rudé zbroji

Slunce vzplálo černé mraky pláčou
slova přísahy zní zuřivě a temně
v zoufalství poklekáš do rudé hlíny
blíž k druhům v náručí matky země

Tvoje srdce zná pouze ctnost
Tvoje čepel brání bezmocnost
Tvoje síla daruje slabým esenci
Tvoje slova říkají pouze pravdu
Tvůj hněv pocítí ďáblovi stoupenci

V malém srubu utápíš smutek
v kleci z lihovin ...
Zamračeně hledíš na prázdne židle přátel
Skutek se naplnil
Není a nebude nikdy ztracen
Společné chvíle nadějí a osudu
Dluh který zplatili je vrácen

Jsem ze starých cest
Jsem ze starých dnů
Jsem ze světa starého řádu

Naučení nenávidět a bojovat ...
Teď jsem konečně doma
Stíny a světlo ... vše je propojené
Tmavá, lehká, strašná a divná
Vím, že si mně jednou najde
ta nekonečně dlouhá smrtelná zima

Uvidíš můj vzestup ... uvidíš můj pád
Záblesky zlata na rudé zbroji
Zase jsem našel své jméno
říkají mi Rudý drak ... Strážce soumraku
ten co se znovuzrodil v boji

Pamatuji si, proč jsme tam byli ...

Probudil jsem se příteli ... jsem tu ...

Poklekám a posílám modlitbu ...

Člověk a právo neumírá, pokud si ho pamatuješ
Slova přátel nejsou zapomenutá, jestliže je jasně vyslovuješ
Kodex jasně svítí, jestli ho srdce tvé chrání a cítí.

Přijde jednou den
Když spolu přineseme vítězství a slávu
Daleko za hranicí pokořených bohů
Všichni do jednoho ... oděni v temně rudém hávu ...

[Yarvok]

Sancta Terra

Už to jednou zažil ... stejná noční můra. Nejdříve uslyší děsivý zvuk. Ostrý dech, následuje nelidský křik, že se něco blíží. To je začátek jeho šíleného spěchu. Běží bez dechu, v krajině stínů a mlhy, s pocitem, že ztrácí půdu pod nohama........

…... Náhlý poryv větru zasáhl můj obličej a já se ocitl ve vzduchu. Vysoko nad ostrovem, vysoko od ječících skal. Chvilku sem se tam vznášel. Slyšel jsem jen zvuky větru a bití z mých křídel, ve snaze udržet se ve vzduchu. Podíval jsem se zpátky do prostoru a spatřil ho ... Stvoření zvedlo ruce a promluvilo ...

Je to místo, kde jsou přání dary
Pojď, uvidíš, že mám pravdu
Je to síla, která přežije uvnitř tebe
Temná jako je světlo dne
Je to místo, které dá tvým snům nový spád
Je to síla, která tě posílá zvítězit
Jenom vykroč a uvidíš

Udělej jeden krok k hranici
Kde se noc a den spojí
Myšlenky na minulost jsem nechal za sebou
Na svaté půdě

Přijde nemoc a hladomor ... nechť jste milosrdní
Přijdou ničitelé ... nechť jste sjednoceni
Pohltí vás rudá tma ... nechť meč a víra, jak světlo naděje vás povedou ...

Yarvok se probudil a prudce vyskočil ... nevěřícně zíral kolem sebe. Stál na mírném návrší s hradbou prastarých dubů.
Nevěděl jestli bdí nebo sní. Bouchl proto pěstí do nejbližšího stromu. Vypadal skutečný. Pro změnu teď nesvíral v rukách šavli, ale ... lopatu a krumpáč. Usmál se a odhodil nářadí vedle sebe.
Zabořil prsty do černé hlíny a promnul jí v dlani. Nepamatoval si minulost, nepřemýšlel nad budoucností. Do paměti se mu vryla jen vůně hlíny a hukot moře. Nadechl se a vykročil. Vysoko nad ním, tam v dálce na severu ... tyčila se k nebi jak varovné memento Amon Amarth ... Hora osudu.